Z dalekého severu, ze země vysokých hor, jezer s mrazivou vodou, kde se vlny severních moří rozbijí o ostré útesy a odkud zaznívá válečný křik potomků velkých válečníků doprovázený hudbou stejně nemilosrdnou, jako je jejich rodná krajina, se čas od času k naším uším donese i melodie lehká, pomalá, krásná, která svou melancholií kontrastuje s drsnou rytmikou, která jí tvoří nosnou půdu podobně jako země odkud vzešla. Ze severu bezpochyby pochází nejzajímavější spolky gothic metalového hudebního směru, jmenujme například Tristanii. Tuto skupinu jsem však nezmínil jen tak náhodou. Právě její donedávna hlavní postava - zpěvák, kytarista, skladatel, Morten Veland - dal dohromady skupinu, jejíž název jest stejně magický, jako hudba, kterou hrají... SIRENIA.
A stejně jako při poslechu Tristanie i zde se můžeme nechat unášet melancholickými melodiemi vycházejícími z něžných dívčích rtů, doprovázených ostrou rytmikou s black metalovými prvky, chorály a samozřejmě Mortenovým zpěvem. Lépe by však bylo napsat vokálním projevem, protože jeho hlasové proměny jsou opravdu rozmanité - deathovým murmurem počínaje a havraním skřekem konče, z větší části se vše spíš odehrává v blackovém stylu. Nechybí však ani partie zpívané čistým hlasem, na které si pozval i další hudebníky. Hudba je proměnlivá, často se mění tempo, nosnou půdou je již výše zmíněná progresivní rytmika umocněná mocným zvukem doprovodné kytary. A současně je velmi atmosferická, o což se tu starají převážně klávesy, dvanáctistrunná akustická kytara a ponurý, citově podbarvený zvuk houslí.
Nejedná se však o nějaký pesimistický počin, není to reflexe bezradnosti či lítosti nad vlastním životem, nic co by vás mělo přivést k depresím či letargii. V textech i v melodiích je reflexe života i smrti, radosti i smutku, je to o lásce i o nenávisti, je to plné zádumčivý nálad, tajemna i magické krásy. Právě v proměnlivosti je síla celého projektu, střídání něžného Fabiennina zpěvu s drsným projevem Mortena, někdy jen tlumené šeptání, které přejde v mohutný chorál. Jistě, není to na hudebním poli nic nového a dost se celé pojetí této desky podobá minulé Mortenově tvorbě v Tristanii, nicméně hudba je dynamičtější. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých skladbách, protože ta kouzelná proměnlivost se ukrývá v každé jednotlivé písni. Dalo by se i říci, že jsou si jednotlivé skladby svým pojetím dost podobné, střídání hutných pasáží s pomalejšími melodickými, houslová sóla, v každé uslyšíme nejméně pět různých druhů zpěvu. Přesto se každou skladbou line jiný hlavní melodický námět, jiná nálada, citové podbarvení zpěvu ve vás vyvolá pocity, aniž by jste museli číst texty písní. Dynamický rytmus opouští jen na krátké okamžiky, dávajíc tak prostor chorálům či houslím, ale zase se vrátí a podpoří tak Mortenův drsný zpěv, aby po chvíli opět zvolnil a tehdy vyniká kouzelný zpěv Fabiennin v doprovodu akustické kytary a kláves. Ani na chvíli vás nenudí zbytečně dlouhými sóly. Zvraty v hudbě jsou nečekané, ale ne krkolomné. Vše je mistrně promyšlené. Celá ta komplexnost a rozmanitost tohoto díla působí velmi hlubokými dojmy.
Až do vašich myslí vstoupí blížící se podzim, opustí vás ztřeštěná, prázdná letní radost, až za sychravých večerů své tělo zahalíte do dlouhých černých hávů a do vašeho vědomí pronikne splín a sešeřelé nálady... Chladný vítr a mizející listí z dříve zelených lesů vám dá znamení, aby jste začali hledat krásu a smyslnost v krajině vlastních snů, neb s prodlužujícími se stíny se vaše mysl stává chápavější pro kouzlo toho, čím bylo v létě pohrdáno. Smyslné tajemno noční krajiny, která však jako kdykoliv jindy je plná života a radosti z vlastní existence. Zaposlouchejte se do magické hudby Sirenie a pochopíte tu radost, že stejně jako její hudba, tajemství krásy života spočívá v jeho proměnlivosti. Poslouchejte a oddejte se své vlastní reverii.